ano odcházím s tohoto blogu kvuli neschopné Vampire Bloody Girl  odchazím ona poprosila at dopišu ty članky smasala jsem je ) tak at si je píše sama =) jo a ty (svoje sy vymažu neboj (članky) =) tu lady gaga ti tu necham na pamatku  obrazek pro tebe tady jo tak pa du na svuj blog tak sbohem =)



                                                                     kiki

Love Dies 1. Kapitola

28. september 2010 at 12:19 | Vampire bloody girl
only-vampire-diaries.blog.cz


Milý deníčku....Vůbec nevím, co si mám počít. Stefana poslední dobou vůbec nevidím, skoro pořád je s Caroline. Né, že bych na ní žárlila. Chápu, že potřebuje pomoc. Je upír teprve krátce a musí se toho spoustu naučit. Ale prostě se mi po něm stýská. Chybí mi to jeho objetí, které mě vždy uklidní. A alespoň na chvíli mi dovolí zapomenout na všechno, co se poslední dobou děje. Doufám, že si na mě dnes udělá čas. Půjdu za ním domů a řeknu mu, jak mi chybí. Že ho postrádám a potřebuju být alespoň chvíli s ním...



Nevěděla jsem, jestli mám nejdřív Stefanovi zavolat a říct, že k němu přijdu, nebo jestli ho překvapit. Rozhodla jsem se, že ho překvapím, bude lepší. Vytáhla jsem ze skříně svou oblíbenou, tmavě černou mikinu s hnědým kožíškem na kapuce. Venku už byla docela zima a stmívalo se. Ale mě nic nezastaví. Chci vidět svého milovaného upíra. Šáhla jsem po telefonu na konferenčním stolku v pokoji. Seběhla jsem s radostí ze schodů a běžela ven. Cesta k Stefanovi mi trvala jen chvíly. Šla jsem co nejrychlejš , dokonce jsem  chvíly i popobíhala. 
Pomalu jsem se blížila na dřevěnou nerandu , která byla předvstupem do domu.
  Vešla jsem dovnitř  a samou radostí jsem zakřičela:
"Stefane! Jsi tu?"
"Asi tě zklamu, ale jsem tu jen já."
Ach ne. Damon a ten jeho humor. To je to poslední, co jsem potřebovala.
"Kde je Stefan?" Řekla jsem důrazně.
"Šel s Caroline do lesa. Ale myslím, že se za chvíli vrátí."
Zavolal na mě Damon , který zrovna něco dělal v kuchini.
"To je skvělé, tak já tu na něj počkám."
"A dáš si něco k pití?"
"Ty se mě ptáš, jestli si dám něco k pití?" Řekla jsem se smíchem.
"Jo, ptám. Je na tom něco divnýho?"
"V životě by mě nenapadlo, že bys mi udělal pití."
"A to proč ne?"
"Ani nevím. Nějak mi to k tobě nesedí. Jsi přece Damon. Nikomu neuděláš nic dobrého."
Chvíli bylo ticho, ale pak řekl až nezvykle vlídným hlasem.
"Třeba jsem se změnil."
Musela jsem se smát.
"Ty a změnit se? To snad ani nejde."
Najednou přišel do obývacího pokoje, sedl si těsněvedle mě. Naklonil se k mé hlavě a zašeptal mi:
"Co ty víš."
Podíval se ma mě tím jeho modrým pohledem a v rychlosti vstal z gauče.
"Tak co si dáš k tomu pití?"
"Dala bych si vodu."
" Dobře hned jí tu máš"
V duchu jsem se modlila aby už přišel Stefan. Nechtěla jsem být s Damonem sama.
"Tak tady je ta tvá voda."
"Děkuju."
Napila jsem se a položila sklenici na stůl. Damon si vzal  skleničku s krví , sedl si naproti mě do křesla a zas se na mě podíval tím jeho pohledem. Dřív mi to bylo nepříjemné vždy když to udělal tak jsem znervozněla , ale ted'? Jako by se mi to i líbilo.
"Ach jo, kde ten Stefan vězí." Řekla jsem s povzdechem.
"Nevím. Mám mu zavolat?"
"To by bylo super."
Damon vytáhl z kapsy telefon a vytočil Stefana.
"Ahojky bratříčku, kde pak vězíš? Čeká tu na tebe tvá krásná přítelkyně."
Podíval se na mě tím svým ironickým pohledem. Trochu jsem slyšela, co říká Stefan. Prý se zpozdí a ať' na něj nečekám. Damon položil telefon a řekl mi přesně to, co jsem už slyšela.
Byla jsem docela smutná .Stefan se o mě poslední dobou vůbec nezajíma. Ale doufám že se to změní.
"Tak zas nic. Už půjdu domů."
"Neblázni venku je dávno tma. Odvezu tě."
"Ne, to je dobrý, ráda se projdu."
"Tak mi aspoň dovol, abych tě doprovodil."
Byl tak neodbytný, že jsem nakonec souhlasila. Vstala jsem teprve z gauče a Damon mi už otvíral dveře. Chvíli jsem se zastavila v obýváku a zadívala se na krb, ve kterém plálo dřevo.
"Tak co je s tebou? Pojď!"
"Už jdu."
Venku už byla docela zima. Strčila jsem si ruce do kapes a šla jsem k Damonovi. Byl asi tak o dva metry přede mnou.
"Stefan na tebe poslední dobou nemá moc čas, co?" Zeptal se.
"To neni tvoje věc. Nemůžem se bavit o něčem jiném?"
"No tak dobře."
Chytl mě za pravou paži. Provlékl mi skrz ní svou a také si jí strčil do kapsy.
"Tak o čem chceš mluvit?"
Nevěděla jsem, co mám dělat a hlavně co mu mám odpovědět. Nejhorší, ale bylo to, že mi vlastně vůbec nevadilo, že mě chytl za ruku. Ještě před měsícem bych mu za tohle vlepila facku. Ale tentokrát mi to nevadilo. Vlastně se mi to i líbilo.
Nevěděla jsem co mám řákat , tak jsem radši byla zticha. Damon také nic neříkal , slyšela jsem jen jeho dech. Dýchal docela pomalu , narozdíl odemě.
Už jsme se blížili k mému domu. Damon se mnou došel až na verandu.
"Děkuju, že jsi mě doprovodil."
"Nemáš vůbec zač."
Trošku jsem se pousmála a zvedla hlavu.
"Dobrou noc Eleno." Podíval se na mě zas tím jeho neodolatelým moddrým pohledem.
"Dobrou." Odpověděla jsem tiše a zašla do domu.
 

2 people judged this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama